Na zřízení zástavního práva k budoucím pohledávkám navazuje ustanovení § 1311 občanského zákoníku, podle něhož lze zástavním právem zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu. Podle zmíněného pravidla tak zástavním právem je možné zajistit jakékoli právo na plnění, jehož předmětem jsou peníze, nebo jej lze penězi ocenit (v případě nepeněžitého plnění). Více zde